povídky by Leslie

Vítejte na blogu povídek. Přeji příjemné počtení,snad se Vám budou mé povídky líbit. Kromě povídek tu najdete i moje "novinaření". Také přeji příjemné čtení.

► Životní rozhodnutí

1. Kapitola

V kočáru, který nic netáhlo, seděli čtyři chlapci. Ačkoli byl každý úplně jiný, všichni se spolu bavili, jako by byli bratři. Brýlatý James s rozcuchanými černými vlasy si hrál se zlatonkou a smál se Siriusovi, klukovi s delšími vlasy a trochu namyšleným obličejem s mužnými rysy. Sirius se snažil v kočáře udělat světlo, ale svíčka vznášící se uprostřed kočáru zhasínala po několika vteřinách.
Remus, pobledný chlapec s hnědými vlasy, odložil rozečtenou knihu, mávl hůlkou a vyčaroval si perfektní lustr. James se pobaveně šklebil, ale jen do doby, než ho Sirius praštil loktem.
"Klid, Tichošlápku," ušklíbl se James a dál si pohrával se zlatonkou.
"Já jsem v klidu," odsekl Sirius a bradou ukázal ke čtvrtému chlapci, který se krčil na sedadle u okna. "Ale náš malý Péťa ne!"
Petr se nervózně uchechtl, jako kdyby vtip nebyl o něm, ale o někom jiném. Uhladil si rukáv odřeného hábitu a dál se koukal z okna.

Prudký déšť bubnoval na okno a cesta se zdála být nekonečná. Když se debata Siriuse stočila na Bradavické dívky, Remus zvedl oči od knihy a prohlásil: "Přijede moje sestřenka."
Sirius se ušklíbl a opáčil: "Reme, kamaráde, budeme v pátym ročníku. Myslíš si, že já budu balit prvňačku?"
Remus jenom protočil oči a odsekl: "Kdybys mně občas poslouchal, tak bys taky věděl, že Natalia je stejně stará jako ty. Tudíž bude studovat v pátym ročníku s náma, akorát nevím, v jaký koleji. Nejspíš Nebelvír, máme to v rodině po celé generace."
Sirius vypadal, že pozorně poslouchal, ale Remus už ho znal a tak rychle poznamenal: "Ale od Naty ruce pryč, Sirie, jinak je z tebe mrtvý pes!"

**********

Prvňáci už čekali uprostřed velké síně, všechny stoly byly už obsazeny žáky, ale Brumbál přesto chyběl. U nebelvírského stolu seděli tři Pobertové a tiše se bavili mezi sebou.
"Ta Evansová zase zkrásněla!" pronesl James a očima visel na zrzce sedící pár míst od něj.
Lily, vědoma si Potterova pohledu, pohodila hlavou, až se jí vlasy rozlétly na všechny strany a cosi naléhavého pošeptala holce, která seděla vedle ní. Obě se potom zasmály a Lily věnovala Jamesovi zvídavý pohled, ke kterému přidala i úsměv.
James se začal dusit dýňovou šťávou. Sirius ho praštil několikrát do zad, než mohl Dvanácterák opět volně dýchat. Když si utřel pusu, pronesl: "To snad neni ani možný..."
"To jo," skočil mu do toho Sirius. "Taky jsem si nemyslel,že je dýňová šťáva tak nebezpečná."
Petr se rozchechtal, až málem přepadnul dozadu.
"Ne tohle!" odsekl James a dodal. "Evansová se na mně usmála. To je poprvý od doby,kdy..." Víc však nestačil doříct, protože Remus, doposud chybějící, vedl k nebelvírskému stolu děvče s hnědými vlasy, lehce do ryšava. Na rameni jí seděl papoušek, v ruce mněla hůlku a na hrudi znak Nebelvíru.
"Koukám, že už tě zařadili," prohlásil Sirius a Remus ho probodl očima. Petr uvolnil pro Natalii místo a ona sklouzla na lavici naproti Jamesovi, po její levé ruce usedl Remus. Usoudil, že to je dobré místo, aby mohl pod stolem kopat Siriuse za nevhodné poznámky.
"Ahoj," usmála se Natalia a dodala celkem zbytečně. "Jsem Natalia."
Remus chtěl ješt něco dodat, ale do síně vsoupil Brumbál a všichni se okamžitě ztišili.

"Tak jak se vám líbí moje sestřenka?" prohodil Remus, když se kluci chystali do postele.
"Je sympatická!" vypískl Petr, když se převlékal do pyžama s veverkami. Sirius se nad ním jen ušklíbl, otázku ignoroval. Natalia se mu nelíbila, nebyla jeho typ, a navíc byl pořád naštvaný na Rema.
Na Remusovu sestřenku bych nikdy ruku nevztáhl!Hlavně na takovouhle...
Když Petr zhasnul, naklonil se James k Siriusovi a zašeptal: "Je úžasná..."
Sirius jenom nevěřícně zavrtěl hlavou.

Poslední komentáře
05.08.2008 21:45:09: Ale, ale ono se nám to napsalo první kapitolu...je pěkná, jenom dělej mezery za interpukčními znaměn...
 
Děkuji za návštěvu a přijďte zas!